Není jasnějšího objektu ve vesmíru, než je hvězda. Koneckonců i u té naší, která má spíše průměrnou velikost a jasnost, si musíme dávat pozor. Byť je od nás vzdálena více než 150 milionů kilometrů, stále ještě se na ní nemůžeme podívat pouhým okem, aniž bychom neriskovali poškození zraku.
Dokladem jejich záře může být i to, že je vidíme i přestože jsou světelné roky daleko. Je tedy zajímavé se zamyslet nad tím, z jakého důvodu vlastně takto září. Co způsobuje ono světlo?
V první řadě víme, že to není oheň. Teplota je zde příliš vysoká na to, aby zde vznikl, nehledě na fakt, že ten potřebuje kyslík. A ten u hvězdy nenajdeme. Jedná se totiž bez nadsázky o obří nukleární reaktor, kde dochází k přeměně vodíku na hélium.
A je to právě tato chemická reakce, která způsobuje ono světlo a teplo. Při štěpení či fůzi atomů se totiž uvolňuje obrovské množství energie. Ta se následně projevuje hned několika způsoby, z nichž pro nás nejdůležitější jsou světlo a teplo.
To ostatně můžeme pozorovat například i při dopadu atomové bomby, kdy v místě výbuchu dosahují teploty skutečně velkých hodnot, nehledě na onen známý oslnivý záblesk. A Slunce je mnohem, mnohem výkonnější než i ta největší lidmi vyrobená bomba, a navíc pracuje kontinuálně po miliardy let.
Není tedy divu, že hvězdy vydávají tak silnou záři. Ovšem to, že je v podstatě tvořena nukleární reakcí také ukazuje, jak nebezpečné ve své podstatě jsou, a proč je ozonová vrstva obklopující naši planetu tak důležitá. Bez ní bychom totiž byli v podstatě konstantě bombardováni radiací v takovém měřítku, že by život nebyl v podstatě možný.
Ukazuje se tak, že vesmír je sice krásný, ale také nebezpečný. To, že se na naší planetě vyvinul život, lze považovat za svého druhu zázrak. Měli bychom si jej proto vážit. Zatím totiž neznáme jinou planetu, kde by podmínky byly tak výhodné.
Comments are closed.