Proč hvězdy září?

Není jasnějšího objektu ve vesmíru, než je hvězda. Koneckonců i u té naší, která má spíše průměrnou velikost a jasnost, si musíme dávat pozor. Byť je od nás vzdálena více než 150 milionů kilometrů, stále ještě se na ní nemůžeme podívat pouhým okem, aniž bychom neriskovali poškození zraku.

 

Dokladem jejich záře může být i to, že je vidíme i přestože jsou světelné roky daleko. Je tedy zajímavé se zamyslet nad tím, z jakého důvodu vlastně takto září. Co způsobuje ono světlo?

 

 

V první řadě víme, že to není oheň. Teplota je zde příliš vysoká na to, aby zde vznikl, nehledě na fakt, že ten potřebuje kyslík. A ten u hvězdy nenajdeme. Jedná se totiž bez nadsázky o obří nukleární reaktor, kde dochází k přeměně vodíku na hélium.

 

A je to právÄ› tato chemická reakce, která způsobuje ono svÄ›tlo a teplo. PÅ™i Å¡tÄ›pení Äi fůzi atomů se totiž uvolňuje obrovské množství energie. Ta se následnÄ› projevuje hned nÄ›kolika způsoby, z nichž pro nás nejdůležitÄ›jší jsou svÄ›tlo a teplo.

 

 

To ostatnÄ› můžeme pozorovat například i pÅ™i dopadu atomové bomby, kdy v místÄ› výbuchu dosahují teploty skuteÄnÄ› velkých hodnot, nehledÄ› na onen známý oslnivý záblesk. A Slunce je mnohem, mnohem výkonnÄ›jší než i ta nejvÄ›tší lidmi vyrobená bomba, a navíc pracuje kontinuálnÄ› po miliardy let.

 

Není tedy divu, že hvÄ›zdy vydávají tak silnou záři. OvÅ¡em to, že je v podstatÄ› tvoÅ™ena nukleární reakcí také ukazuje, jak nebezpeÄné ve své podstatÄ› jsou, a proÄ je ozonová vrstva obklopující naÅ¡i planetu tak důležitá. Bez ní bychom totiž byli v podstatÄ› konstantÄ› bombardováni radiací v takovém měřítku, že by život nebyl v podstatÄ› možný.

 

Ukazuje se tak, že vesmír je sice krásný, ale také nebezpeÄný. To, že se na naší planetÄ› vyvinul život, lze považovat za svého druhu zázrak. MÄ›li bychom si jej proto vážit. Zatím totiž neznáme jinou planetu, kde by podmínky byly tak výhodné.